Ves Vlčeves
První písemná zpráva pochází z roku 1379. 
Obec Vlčeves - na základě výnosu ministerstva vnitra ze dne 23.6.1923 čís. 43.354 změněn podle zákona ze dne 14.4.1920 čís. 266 Sb. a nařízení úřední název zdejší obce místo dosud užívaného názvu Vlčoves na Vlčeves.
Vesnice až do konce 16. století příslušela k choustnickému panství. Poslední Rožmberk Petr Vok ji v roce 1557 i s dvorem postoupil Václavu Vítkovi ze Rzavé, který si začal predikát z Vlčevsi. Ves po jeho smrti drželi synové Adam a po něm Zdeněk. Později se zde připomínala jako paní Regina Magdalena Doupovcová z Olbramovic, za níž tu ve třicátých letech 17. století bylo usedlých a 7 gruntů zničených od vojáků, které nebyly osívany a byly pusté.
V druhé polovině 17. století ve Vlčevsi vládl Heřman František Malovec, který zemřel roku 1671, a potom se tu stala paní rytířského rodu Magdalena Dorota Špulířová s manželem Janem Jiřím Dohalským. Zboží v roce 1704 získal Jan Václav Vražda, rytíř z Kunvaldu, hejtman bechyňského kraje, a za dva roky na to Dysmas Obytecký z Obytec, od kterého převzal statek jeho bratr Augustin Václav. Další majitel Vlčevsi, Antonín Deym ze Stříteže, zemřel v roce 1727. V roce 1750 hraběnka Herbensteinová prodala zboží hraběti Ferdinandu z Desfours, který je spojil se svým radenínským panstvím. Vraždové z Kunvaldu byli zásluhou Jana Václava místokomorníka Českého království, povýšeni do panského stavu v roce 1759. V modrém štítě měli zlatého baziliška, který byl i v klenotu. Větev Vraždů vymřela v polovině 20. století.
V roce 2012 byl Obci Vlčeves předsedkyní Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky udělen znak a vlajka.
Znak:
„ V modrém štítě stříbrný vykračující vlk s červenou zbrojí nad stříbrnou vlnitou patou s červenou lilií. "
Obecná figura vykračujícího vlka představuje tzv. mluvící znamení vyjadřující zřetelně název obce „Vlčeves". Obecná figura lilie jakožto atribut připomínající sv. Annu symbolizuje místní část "Svatá Anna", poutní místo s kostelíkem sv. Anny, pramenem a někdejšími lázněmi. Heroldská figura vlnité paty štítu doplňuje a podtrhuje figuru lilie a odkazuje tak na lázně Svatá Anna a kromě toho také na místní potoky a tedy i historickou škrobárnu a mlýny. Kombinace tinktur stříbrné, červené a modré koresponduje s tinkturami erbu Krakovských z Kolovrat, zakladatelů lázní Svatá Anna v 18.století.
Vlajka:
představuje doslovné opakování znaku „List tvoří dva vodorovné pruhy, modrý a bílý vlnitý třemi vrcholy a dvěma prohlubněmi, v poměru 7:3. V modrém pruhu bílý vykračující vlk s červenou zbrojí. V bílém pruhu červená lilie. Poměr šířky k délce je 2:3."
Svatá Anna
Mezi Choustníkem, Chýnovem a Černovicemi leží ve skrytu 
hlubokých lesů, ve výši 610 m nadmořské výšky idylické lázničky, jež by se mohly stát českým Grafenberkem, kdyby našly svého Priesnitze.
Pod mohutnou klenbou prastarých lip a dubů se skrývá malý poutní kostelík sv. Anny a hned vedle něj filiální barokní centrální šestiboká kaple sv. Anny nad pramenem, o němž se odedávna vypráví, že je léčivý. Podle pověsti objevil léčivou moc pramene sedlák, který tam přivedl slepého koně, jenž se vyválel v bahně a prohlédl. Stará mohutná lípa u kapličky v lázních je patrně nejstarší strom v kraji.
V roce 1772 Leopold Vilém Kolowrat-Krakowsky nechal postavit barokní centrální šestibokou kapli sv. Anny nad pramenem u kterého založil lázně, kostel dal rozšířiti a vystavěl oratorium.
Svatá Anna je patronkou kostela a každý rok o její svátek (pouť v neděli po 25.7.) putují procesí z celého okolí do prostého kostelíka. Pouť u Svaté Anny bývala slavnou v celém dalekém okolí a několikrát se děly pokusy, učinit zdejší místo prosperujícími lázněmi.
V r. 1837 vykonal na rozkaz zemského presidia rozbor zdejší vody jindřichohradecký lékárník Weinhuber a okresní fysik v Táboře, J. Eiselt, napsal o prameni: „Vyvěrá z jihu, je křišťálově čistý, bez chuti a zápachu, stálé teploty 7 st. R, příjemný k pití,, perlí ve sklence. Obsahuje sodík, vápník, křemičitou kyselinu. Je sveden do šestibokého pískovcového basenu a přikryt kamennou kaplí s obrazem sv. Anny. Voda je výborná na oční choroby a závady v podbřiší. Podle Sommra podobá se deštenské vodě."
R. 1877 koupil je ředitel táborského gymnasia Václav Křížek (+1881), načež byly znovu upraveny. Po něm vystřídali se dva majitelé, kteří si hleděli více hospodářství a lázně zanedbávali, takže konečně byla pouze jedna kabina k používání a návštěva lázní klesala.
Roku 1903 byla značně již sešlá kaple opravena. Další kompletní oprava do současné podoby proběhla v roce 2018.
Lázně zdejší časem zanikly. Znova zařídil lázně účetní rada poštovního ředitelství Jan Balík, koupil je v roce 1904. Zařídil v nich 5 kabin a v zahradě na pokraji lesa velikou plovárnu s 10 kabinami. Lázeňská budova švýcarského slohu stojí nedaleko lesa, léčivé zřídlo vyvěrá ze dvou pramenů v žulovém basénu v kapli Svaté Anny.
